Zamýšlí se v rozhovoru jednatel společnosti Tomáš Knettig.
V době, kdy naše životy výrazně ovlivňoval covid, jsme změnili i naše obvyklé chování. Jaké změny považujete opravdu za zásadní při využívání IT technologií?
Z mého pohledu je jednou z nejzásadnějších změn interaktivita. Myslím tím úplnou změnu možností ve způsobech komunikace, které nám sice dříve nebyly neznámé, ale byly využívány pouze doplňkově nebo v nouzových případech. A nyní během dvou let jsme se díky vlastním nemocem, karanténám a práci v domácím prostředí dostali do situace, kdy se okrajové formy komunikace staly zcela základním komunikačním prostředkem, bez kterého už nejsme schopni interagovat.
To je velice zásadní změna, na kterou v informatice musíme reagovat – respektive nemusíme, ale pokud tak neučiníme, stane se komunikace vedená na dálku vlastně komunikací veřejnou, lehce zneužitelnou a možná komunikací s dalekosáhlými důsledky, které si ještě ani nedokážeme představit. Bavme se tedy nejdříve o důsledcích negativních, to znamená o důsledcích, které nás, naši pracovní skupinu či někoho z našich blízkých mohou velmi citelně a výrazně poškodit.
To je ale velice široké téma, které se může týkat řady oblastí a dopady mohou mít i různé formy…
Tak začněme například školstvím; zde určitě budeme svědky určitého psychického dopadu. Objevují se nám tu jednak intenzivnější možnosti kyberšikany, ale také možnosti zneužití prostředí pro pozměňování a ovlivňování výsledků z pohledu ověřování znalostí. Dále se žáci a děti mohou dostat k nevhodnému obsahu, protože při výuce na dálku nemusí mít vždy vzdálená místa takový stupeň ochrany, který očekáváme.
Školství samozřejmě není jediným oborem, který je zasažen novými typy komunikace a novými typy spolupráce. Zvykli jsme si běžně využívat Microsoft Teams, Google, Zoom nebo jiné komunikační platformy. Zvykli jsme si na to, že jejich prostřednictvím řešíme složité projekty, organizační věci, možná i cenotvorbu nebo metodiku, kterou oslovíme trh, anebo vývoj a budoucí podobu nějakého specifického výrobku… Řešíme prostě věci, které jsou extrémně citlivé z hlediska informačního obsahu a u kterých rozhodně nechceme a nečekáme, že je budeme sdílet s někým dalším (tedy pokud naopak nevyužíváme tuto komunikaci pro oslovení velkého počtu účastníků webináře).
Toto se týká všech typů komunikace bez rozdílu, zda pracujeme ve školství, na vědeckém pracovišti, ve zdravotnictví, na ministerstvu, na úřadě nebo ve firmě, která něco vyvíjí. Kdybychom si řekli před deseti, patnácti lety, že takto budeme komunikovat přes Skype (a upřímně, v té základní komunikaci de facto žádný rozdíl není, protože stále mluvíme na nějakou obrazovku počítače a na nějaký mikrofon), tak bychom si to určitě nedokázali představit.
PARADOX DNEŠNÍ DOBY: DOSTUPNOST VS BEZPEČNOST
Očividně považujete současný stav přinejmenším za znepokojivý…
Mnoho let si možná ne všechno sdělujeme přes běžné mobilní telefony. Řada lidí využívá specifické aplikace, které se zabývají šifrováním obsahu – informace, které posílají a vykládají, se na mobilech dekódují a de facto tak tito lidé bezpečně komunikují s druhou stranou a nikdo jiný se není schopen k takovému obsahu dostat. Oproti tomu tu dnes máme porady týmů, která využívají nějakou komunikační platformu, hovoří spolu přes půl světa, a přesto si sdělují citlivé informace; ne 1:1, ale 1:10, případně 1:30. A to vlastně ani nevíme, kde dotyčný sedí, kdo další ho poslouchá, na jakém je připojení, jak to vlastně všechno funguje. Takto komunikujeme strašně moc citlivých otázek a zcela pomíjíme bezpečnost z hlediska sdíleného obsahu.
Není to podivné – dodnes mnoho manažerů váhá, zda dát svoje data do clouduJedná se o služby poskytované přes internet, pomocí kterých se zprostředkovává přístup k aplikacím, úložišti pro data nebo výpočetnímu výkonu. Poskytovatel těchto služeb zajišťuje veškeré…, protože jde o „bezpečnost“, ale nebojí se komunikovat přes zprostředkovatelské servery. Proč tomu podle vás tak je?
Zvykli jsme si na flexibilitu, rychlost a pohodlí. Dnes už to není o tom, že se na chvíli spojím s kolegou na dovolené nebo na konferenci a nouzově si něco řekneme. Nebo že mám čtyři lidi v místnosti a pátý je připojený odjinud a ti čtyři jsou nadšení, že ho mohou vidět a mohou s ním komunikovat. Teď je to o tom, že všech pět nebo osm lidí spolu nesdílí kancelář, každý sedí někde jinde, někdy dokonce v různých městech i na různých kontinentech, a díky komunikačním systémům, které spolu kamarádí, si spolu povídají a doufají, že spojení mezi nimi nebude kompromitováno. To znamená, že nebude napadeno spojení ani jednoho z účastníků nějakým kódem, který nedělá nic jiného, než obsah této komunikace někam posílá atd. Otázka zcizení identity, otázka bezpečnosti spojení, otázka kvality zařízení, která používáme, a jistoty, že jsou v pořádku díky novým způsobům interakce a novým způsobům komunikace, které jsme totálně adoptovali (konec konců jsme neměli jinou možnost), se stala naprosto zásadní.
COVID NÁS NASMĚROVAL NA CESTU K NOVÝM DOVEDNOSTEM
Když se téměř před dvaceti lety objevil Skype, bylo zcela revoluční, že si navzájem můžeme zdarma povídat a u toho se i vidět. Dnes ale potřebujeme mnohem víc…
Potřebujeme sdílet myšlenky a u toho si jednoduše řečeno malovat. Jestli mohu za sebe říci, která aplikace z mého pohledu prodělala naprosto bouřlivý a zásadní vývoj, prošla obrovskou změnou a nabízí zcela jinou úroveň kvality než před covidem, tak na prvním místě by to byl určitě Microsoft Teams. To se prostě z aplikace lepšího Skypu stala aplikace, která reálně dovoluje interagovat v případě, že to umíme a máme připojené všechny potřebné nástroje. Pravdou je, že ovládání těchto aplikací stále vyžaduje nové znalosti a musíme se v nich pořád vzdělávat. Už neplatí to, co známe od dětství: že něco namaluji na tabuli, na flipchart anebo něco napíšu na papír a kolegům to dám. Podle mne všechny ty kamery, elektronické tabule a další možnosti, které teď přišly a dostaly se do našich kanceláří a zasedacích místností, přispívají k efektivní komunikaci a je třeba se je naučit bezpečně používat.
Nejsou lidé středního či staršího věku trochu konzervativnější? Neupřednostňují komunikaci face to face, kterou považují za mnohem efektivnější?
To je tak extrémně silná věc, ta komunikace na dálku, že my vlastně musíme podstoupit nějakou novou cestu k novým dovednostem, a je úplně jedno, jestli je nám pětadvacet nebo pětašedesát let. Musíme vědět, jak s novými komunikačními platformami reálně efektivně pracovat. Proč? Protože si myslím, že se už v životě nevrátí doba, kdy bychom všichni pořád seděli v kanceláři. Covid nás naučil (za mě někdy bohužel, protože interakce u stolu je velmi rychlá, velmi dobrá a v podstatě i lidsky velice příjemná a normální), že někdo z nás může mít zcela odůvodněnou potřebu, proč se mu zrovna pracuje lépe z domu nebo odjinud. Bude s námi chtít komunikovat v určitých situacích tímto způsobem a nám se to bude velice špatně překonávat. Protože už všichni vědí, že taková možnost reálně existuje a je poměrně snadná. Možná ji nebudou chtít využívat vždycky, ale budou ji chtít využívat poměrně často. Sdílení nápadů přes obrazovky za pomoci digitálních technologií je prostě skutečností.
PROMĚŇUJÍ SE I NAŠE KONFERENČNÍ MÍSTNOSTI
Pokud zmiňujeme Teamsy, nebavíme se jenom o tom, zda je umíme ovládat sami, ale také o tom, zda máme příslušné konferenční místnosti vybavené technikou, která nám dovolí jednoduché připojení se ke schůzkám, která nám umožní výborně se slyšet, vidět se, sdílet své poznámky…
To jsou dnes všechno poměrně nové věci. Existuje mnoho uzavřených, ale i mnoho otevřených řešení. Nicméně pro toho, kdo je zodpovědný za to, abyste mohli velmi rychle a pohodlně komunikovat, není podstatné to či ono řešení, podstatné je, zda ta konferenční místnost je pro vás rychle dosažitelná, příjemná a dobře napojená na ostatní technologie. A toto je jenom první problém.
Druhý nastává hned následně, a to ve chvíli, kdy takovýchto konferenčních místností máme více vedle sebe a ztrácíme nějaký čas pochybami, zda se nacházíme ve správné místnosti a zda jsme připojeni ke správné místnosti. Toto jsou poměrně nové věci, se kterými jsme se v minulosti setkávali jenom minimálně, pouze ve speciálních případech.
K-net dodával první konferenční zařízení v době, kdy šlo vlastně o audiokonference využívající ISDN spojení. Byl to konec 90. let. Co všechno tenkrát tyto systémy uměly a kam se posunuly?
Tyto systémy uměly pracovat s tím, že mají více mikrofonů, uměly si změřit audio parametry místnosti a přenášet v té době telefonní konferenční hovory ve velmi dobré kvalitě. Toto všechno jsme předělali do světa internetu a počítačů a dnes se stalo jakoby jednoduchým procesem. Ale ve chvíli, kdy chceme perfektně a srozumitelně komunikovat bez jakýchkoliv omezení a kdy chceme s kolegy sdílet citlivé informace, tak se celá ta problematika opět mění a stává se poměrně komplikovanější a velice drahou. Takže opět stojíte před řadou složitých rozhodnutí.
Ke konferenční technice se nám přidává i projekční technika a také schopnost interakce ve smyslu moderních flipchartů, které v tomto směru dovedou výborně fungovat. Tzn. že máte nějakou zobrazenou plochu a ta je zároveň flipchartem a vy mícháte zobrazení počítače s bílou tabulí, jste schopni vepisovat na projekční plochu tytéž poznámky jako můžete dnes vepisovat tužkou do vašeho přenosného zařízení. Tato technika vám dovoluje úplně jiný komfort z hlediska sdělování obsahu nějaké skupině lidí, ať už jsou s vámi v jedné místnosti nebo jsou vzdáleně připojeni. Toto jsou reálné požadavky, které dnes v podstatě všichni řešíme.
Občas se ale stává, že právě nové technologie nám dokáží pořádně znepříjemnit život – například když se nám aplikace nechtějí načíst na notebooku, když to zrovna potřebujeme. Takže vypnout ze zásuvky, znovu zapnout… to znáte také, anebo ne?
Myslím si, že v tuto chvíli nastala doba, kdy potřebujeme komunikovat bez těchto omezení. To znamená, že potřebujeme využívat taková zařízení a mít takové schopnosti ovládání těchto zařízení, že nás úplně přestanou brzdit v komunikaci. Já bych to přirovnal ke sportu. Přeci jenom jsem už chvilinku v tom životě aktivní, a když jsem byl nedávno s přáteli na takové velice pěkné lyžařské akci, jeden z kolegů, říkal: „Pánové, my už jsme tak staří, že ta technika nás nesmí brzdit.“ Co tím chtěl říci? Že si pořizujeme možná zbytečně drahé vybavení pro naše lyžování nebo to, že jsme si přijeli zalyžovat a že si to chceme užít a lepší technika nám umožní nebýt tak unaveni, zvládnout náročnější terén a také jezdit bezpečněji, protože se na takové lyže můžeme spolehnout i v různých povětrnostních podmínkách? Určitě to druhé. Pokud se bavíme o komunikaci a interakci mezi námi, v práci je vlastně ještě důležitější, abychom se cítili komfortně. Myslím si, že v tuto chvíli máme k dispozici technologie a nástroje, jak ve formě hardwarových prostředků, to znamená technických prostředků, tak ve formě softwarových nástrojů, programů, které opravdu umožnují kvalitní komunikaci.
ČAS JSOU PENÍZE
Celé to povídání o možnostech, které přináší moderní IT technologie, je vlastně apelem na to, abychom neztráceli důležitý čas tím, že nejsme schopni plně využívat moderní prostředky pro interaktivní komunikaci, a naopak abychom byli schopni i na dálku plně předávat myšlenky, záměry a cíle naším kolegům, partnerům, dodavatelům a zákazníkům. Je to tak?
Ano, to je ten úplný základ, mít plnou možnost komunikace a plnou možnost předání informace tak, aby druhá strana ji dostala identickou. Druhá věc, které chci určitě docílit, je ta, že předání informace mě nebude stát nesmírné úsilí a budu mít vždy vyladěné všechny věci, jako kameru, reproduktory atd., abych si mohl sednout před klávesnici a bez potíží mohl okamžitě komunikovat.
Jinými slovy, osvojením si moderních komunikačních technologií získáváme čas. A čas se ukazuje jako naprosto rozhodující veličina v budoucnosti. Máme ho všichni pravděpodobně o něco méně, než bychom chtěli, a tady se nám otvírá fantastická situace v tom směru, že můžeme komunikovat s daleko menší časovou zátěží, a to na obou stranách. Může to znamenat obrovský posun, obecně i na trhu práce, protože lidí, kteří jsou schopní dobře komunikovat o našich produktech a byznysu, není nazbyt. A tudíž se nám otvírá možnost v tom celém komplexu, jak bezpečně, s velmi nízkými finančními provozními náklady získáme interakci, komunikaci se zákazníkem a daleko více vzájemných vazeb, vzájemného porozumění, přátelství a pokud se na to podíváme z pohledu byznysu, získáme daleko víc vzájemné obchodní výměny. Lze tak říci, že v dobré komunikaci jsou vlastně uložené peníze, které můžeme díky novým technologiím mít navíc a také je tam uložen čas, který můžeme strávit podle našeho uvážení jinými činnosti. Je to trochu takové perpetuum mobile, kdy za méně času získáme více. To je opravdu vítězná nota.
Učíte své zaměstnance či klienty i pravidlům sociální komunikace při vzdálené komunikaci? Přeci jen ta komunikace přímá a nepřímá se od sebe liší.
V tématu interakce a komunikace se samozřejmě prolíná svět školy a byznysu. Školu považuji za naprosto klíčového a majoritního sdělovatele informací. Já to říkám v tuto chvíli i z toho důvodu, že K-net je velmi aktivní ve školství. Pokud se podíváme na uplynulý rok, uvidíte, že jsme úzce spolupracovali s Microsoftem. Vážíme si této spolupráce i toho, že jsme dokázali oslovit mnoho škol a tím pádem i mnoho studentů a žáků, kteří dnes mohou používat špičkové technologie díky řadě zajímavých výzev.
V loňském fiskálním roce jste dokázali i díky velkým projektům dosáhnout nejlepšího hospodářského výsledku v historii. To je pro vás dobrá zpráva…
Ano, a je to také zpráva, která je důležitá pro další chod společnosti, protože období covidu znamenalo poměrně razantní zadlužení a bez dobrých a kvalitních výsledků bychom nemohli pomýšlet na zajímavou a rostoucí budoucnost. Ta dobrá zpráva by nemohla vzniknout bez podpory banky, která nám umožnila finančně překlenout náročné období. A samozřejmě by nebyla možná bez podpory a pokračování služeb, které poskytujeme našim zákazníkům. My si velice vážíme podpory našich zákazníků, našich partnerů a dodavatelů. A právě proto i témata interakce a komunikace vnímáme v tuto chvíli tak silně, ať už na úrovni sdělování obsahu, formy prezentace nebo na úrovni bezpečnosti přenášených informací. Všechny tyto věci tvoří jeden celek.
Při zamyšlení nad hospodářskými výsledky ještě vyvstává jedna otázka k tématu – nakolik je ovlivnila právě ta moderní komunikace? A kde vidíte její rizika?
Samozřejmě i náš výsledek souvisí i s tím, jak v tuto chvíli interagujeme. Mimochodem, s interakcí a komunikací souvisí i poslední téma, které jsem chtěl v rámci své i úvahy vzpomenout – je to extrémně silný útok na psychokomunikační věci. Je to záležitost, která byla dosud v Česku nevídaná a nedá se nic srovnat s tím, co se u nás děje v posledním roce.
Začali jsme mnoho i velmi citlivých věcí vyřizovat e-mailem, například pokyny k platbám. A právě na tomto typu komunikace je založena řada dnes podvodných útoků, které počítají s tím, že do této komunikace vstoupí třetí strana, která zcizí identitu někoho, bude se za něj vydávat, a právě jen a pouze na základně neosobní elektronické komunikace přinutí druhou stranu udělat kroky, které vedou k velkým ztrátám.
To všechno souvisí s tím, že jsme si zvykli řešit všechno elektronicky. A že pokud se díváme na bezpečnost informací, tak jde v prvé řadě o bezpečnost naší identity. Je potřeba si uvědomit, že i stát maximálně urychlil vydávání nových nástrojů pro identifikaci občana a pro možnost občana zaslat mu určité dokumenty, potvrzení elektronickou formou. To je samozřejmě změna nesmírně vítaná, protože elektronické systémy většinou nemají otevírací dobu, neboť jsou otevřeny 24 hodin, 7 dní v týdnu. Je to obrovská pomoc pro lidi, kteří jsou buď moc zaměstnaní, handicapovaní, nebo jakkoliv jinak limitovaní. A mohou tím pádem daleko lépe komunikovat. Tato komunikace a tyto možnosti této komunikace mohou být samozřejmě i prostředkem, který někdo zneužívá a na jehož základě se snaží, aby někdo udělal v dané komunikaci chybu.
Většinou vidíme útoky vedené v tom směru, že mají být udělané finanční operace, které jsou podvodné. Je to věc tak rozšířená, že se děje naprosto plošně. V minulosti nebylo Česko díky našemu specifickému krásnému jazyku ve středu zájmu tak jako anglosaské země a čekali jsme na tento typ útoku, který využívá naší důvěřivosti a našeho zvyku komunikovat elektronicky, v podstatě 10 až 15 let. Nyní je to tady, je to velice silné a o to silnější, že v době covidu jsme si opravdu zvykli na elektronickou komunikaci. Potřebujeme tento problém řešit. Musíme si dát pozor na podvodníky a nesmíme spoléhat jen na edukaci, protože lidé se nám v týmech mění a za dalších pár let nebude vzpomínka na covid tak silná.
Díky novým technologiím může být komunikace snažší a rychlejší. Je to takové perpetuum mobile, kdy za méně času získáme více. To je opravdu vítězná nota!
Tomáš Knettig
Jednatel firmy K-net
Věra Staňková
Stála u zrodu časopisu LOGIN před patnácti lety a spolupracuje na jeho tvorbě dodnes. Třicet let působí v oblasti médií, PR a komunikace. Původním povoláním novinářka (vystudovala fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1989 pracovala deset let v médiích, zejména v České televizi a Českém rozhlase) se nyní věnuje tvůrčí práci různého charakteru – psaní článků a knih, copywritingu, tvorbě rozhlasových pořadů, scénářů a videí, marketingových a komunikačních strategií; také školí a trénuje, konzultuje, organizuje akce, řídí různé projekty… Její motto zní: „Člověk, který říká, že něco nejde, by neměl rušit toho, kdo to dělá.“
