Rozhovor Járy Ludvíka s Tomášem Knettigem na téma vlastních solárních elektráren, bateriových úložišťRozvaděč (skříň) plná baterií, které uchovávají elektrickou energii pro pozdější využití. Elektrickou energii shromažďují např. vyrobenou solárními panely (tento princip je použit v Datovém centru… More a elektromobility.
Co to máme na střeše, Tome?
Fotovoltaické panely – tedy to, co řada z nás nerada vidí na poli a přeneseně také na vyúčtování elektřiny v podobě kolonky podpora OZE (Obnovitelné Zdroje Energie). Přesněji: jedná se o viditelnou součást fotovoltaické elektrárny a nové energetické koncepce naší firmy, založené na částečné energetické soběstačnosti.
Byl to tvůj sen už dlouho?
Uvažoval jsem o této možnosti již delší dobu, protože mám velmi dobrou zkušenost s řešením chlazení serverovny externím vzduchem ventilací místo používání klimatizace v zimních a přechodových měsících. Velmi se mi líbí, když mohu využívat zdroje z prostředí kolem nás. Jenže serverovna má nepřetržitý provoz, odběr elektrické energie ve dne a v noci se vlastně vůbec neliší. Klasická fotovoltaická elektrárna nabízí výrobu energie ve dne s kulminací kolem poledne, takže dopad takového řešení by nebyl systémový a pravděpodobně ani finančně zajímavý. Čekal jsem tedy na nějakou příležitost, na ekonomický nebo technologický podnět.
Co bylo poslední kapkou pro výstavbu FVE? Budování serverovny nebo elektroauta?
Pro mě jednoznačně smysluplný EU projekt v operačním programu OPPIK, který nabízel možnost vybudovat fotovoltaickou elektrárnu s akumulací. Tedy s bateriovým úložištěm, které umožní uložit nespotřebovanou energii vyrobenou v době kulminační špičky a spotřebovat ji v bezeslunné části dne nebo v době, kdy potřebuji mimořádný příkon. A pokud někdo využívá elektromobily podobně jako my, tak mimořádný příkon pro jejich rychlonabíjení také potřebuje.
Zmiňuješ rychlonabíjení. Kdy potřebuji rychlou a kdy pomalou nabíječku?
Naše zkušenosti s užíváním elektromobilů jsou takové, že rychlonabíječka je nezbytná pro cestování na vzdálenosti delší, než zvládneš ujet na úplně nabitou baterii vozidla. Jedná se tedy například o cesty z Brna do Prahy a dále. Pro všechny ostatní cesty bohatě vystačí běžná nabíječka, protože na rozdíl od klasického automobilu můžeš elektromobil „natankovat“ kdykoliv a skoro kdekoliv, když ho zrovna nepoužíváš k jízdě. Vždycky přes noc v garáži nebo na firemním parkovišti, kde ho také můžeš pohodlně nabíjet po příjezdu do práce. Než vyrazíš na služební cestu nebo z práce domů, bude úplně dobitý a poskytne ti 100, 200 či 400 kilometrů tiché a ekologické jízdy.
Jaký je rozdíl mezi rychlými a pomalými nabíječkami?
Rozdělení na pomalé a rychlé nabíječky se v tuto chvíli dá nahradit rozdělením na AC, tedy střídavé, a na DC, tedy stejnosměrné nabíječky. Ty střídavé mají obrovskou výhodu, že jsou velmi cenově dostupné a existují i v mobilním provedení, tzn. že si je lze vozit v autě s sebou. Skoro platí, že všude tam, kde připojím cirkulárku na třífázový rozvod 400 V, připojím i nabíječku na střídavý proud a nabiji baterii elektromobilu za rozumný čas. V mém případě je za 3,5 hodiny z 0 na 100 %.
Rychlonabíječka je tedy stejnosměrná a standardně dnes nabíjí padesáti kW. Jedná se vlastně rozsahem o malou stavbu… Hmotnost rychlonabíječky, která obsahuje trafostanici, je více než 600 kg. Musí být umístěna na dobře založeném betonovém podstavci. Existují už i nabíječky na 350 kW, ale většina současných elektro vozidel takový nabíjecí výkon nepodporuje.
Elektroauta dneska dělají skoro všichni výrobci. Jak je to s kompatibilitou nabíječek?
Existují 4 hlavní normy – 3 obecné (Mennekes, CHAdeMO, CCS) a jedna proprietární (Tesla). Liší se tedy dle výrobce automobilu, popřípadě dle kontinentu. Veřejné stojany poskytují většinou všechny obecné normy nebo Teslu. Z hlediska běžné sítě vozím v autě 5 různých redukcí ke své mobilní nabíječce, abych se připojil na jakoukoliv třífázovou zásuvku, kterou má někdo vybavený svůj rozvod. Jednou jsem musel ještě předělat redukci, abych mohl nabíjet. V domovních instalacích je standardizace založena na hodnotě jističe a typu připojení 4 nebo 5 vodičů. Nicméně řada penzionů, např. v Rakousku nebo severských zemích, poskytuje svým hostům standardní wallbox, který bývá v Evropě vybaven rozhraním Mennekes a bude pravděpodobně součástí nových domovních instalací.
K-net ale šel ještě do vlastní nabíječky, že?
Obchod s nabíječkami je velmi diverzifikovaný. Různá auta se také chovají jinak. My kombinujeme nabíječky, elektroauta, bateriová úložiště, solární panely… To, co možná vypadá logicky a běžně, běžné zatím není. V našem případě bychom museli konvertovat stejnosměrný proud z baterie na střídavý proud pro DC nabíječku, jejíž měnič vyrábí ze střídavého stejnosměrný proud, a to znamená ztráty. Je to třeba i 10 %. Těch deset procent energie jen tak nezmizí, ale promění se v teplo. A to zase znamená chlazení. Chladíme klimatizací a tu je také potřeba něčím živit. Naštěstí jsme našli firmu, která to viděla stejně jako my a šli jsme s nimi do pilotu. A tak vznikla Nikola pro nabíjení elektromobilů stejnosměrným proudem z našeho bateriového úložiště.
Jak daleko dojedu na 1 kWh?
Při 40 kWh baterii elektromobilu je reálný dojezd tak 250 km [pozn. red.: kWh je jednotka energie, kW je jednotka výkonu]. Rychlonabíječkou se nabíjí 50 kW a baterie má 40 kWh. Plná tedy bude asi za 50 minut. Hodně jsem to zjednodušil, ale obecně to tak platí.
Jaká je návratnost takové investice?
Počítá se návratnost s dotací i bez. Dotace mají přísné podmínky. Některé instalace mají návratnost 3 nebo 4 roky. Na ty se dotace neposkytují. Pak jsou instalace, kde bez dotace je to i 12 let. S dotací se pak návratnost stáhne na 6 let. Ale jde i o ekologickou stránku. Proto to také EU podporuje a dotacemi snižuje dobu návratnosti.
A jak je to v případě K-netu?
V Olešnici máme na panelech ztráty, ale už pracujeme na čidlech, které nám to pomohou rozklíčovat. Ale v Olešnici je jiný podzim a zima než v Brně. I když zde máme menší instalaci, vyrobíme více energie než v Olešnici.
Těmi čidly myslíš náš monitoring netGuard?
Spíš netSense. Chtěli jsme, aby netGuard mohl monitorovat i jiné veličiny vně serverů. Když už máme netGuard, tak proč jím nehlídat i celý fotovoltaický projekt? A proč nezkusit takový produkt nabídnout solárním farmám? NetSense je tedy nadstavba netGuardu. Jedná se o ucelený systém různých čidel, která se umí napojit a odesílat data do našeho netGuardu, ale i jiných monitoringových systémů.
Jak náročná je údržba panelů?
Pokud jsou zaprášené, tak samozřejmě klesá efektivita a je třeba je umýt. Pokud mají panely nízké sklony, tak to déšť sám neumyje. Když dopředu víš, že je bude třeba pravidelně mýt, připravíš si na střeše zázemí. Dobrý přístup, můstky a třeba i přívod vody. Když to podceníš, tak sice trochu ušetříš, ale pak tě 2x ročně čeká pronájem plošiny. To zase stojí peníze. A to hovořím jen o mytí a nepočítám ostatní věci, které se mohou s panely stát.
Co legislativa? Je to v ČR boj?
Je jasné, že se taková věc musí předem „vyběhat“. V roce 2013 to ale úřady velmi zjednodušily. Stačí třeba jen souhlas okolních vlastníků. Vždy se vyplatí jednat s úřady slušně a respektovat je. Olešnice je menší město a vše je tam jednodušší. Na brněnský magistrát jsem musel několikrát, ale to k tomu patří. Nejde ale jen o stavbu jako takovou. Je třeba řešit ještě věci, jako je například požární ochrana. Když chytnou baterie, některé nejdou ani uhasit. My máme baterie LiFePo a ty nehoří, jen doutnají. Nevýhoda je, že zabírají větší prostor než ty hořlavé.
V Olešnici sídlí K-net v moderní budově. Je tak náročná na energie, že se to vyplatí?
Přestože je to historický objekt spojený s moderní budovou, je olešnická budova jako nemovitost velmi úsporná. Z hlediska spotřeby je pro nás klíčová serverovna a naše elektromobily. Je třeba si položit otázku, jestli nejde elektřinu koupit levněji než ji sám vyrábět, jestli opravdu uspořím nebo získám jiný cenný benefit. Fotovoltaika je ze všech možností vlastní výroby energie nejjednodušší na údržbu. Máme baterie, panely, můžeme serverovnu živit několik hodin z baterií a ve dne i ze slunce. Můžeme nabíjet rychlonabíječkou naše elektro vozidla, aniž bychom museli instalovat výkonnější jistič a platit více za rezervovaný příkon. Mně to vychází kladně.
Jaký má tedy K-net setup, co se týče fotovoltaiky?
V Olešnici je historický objekt s komplikovanou střechou a přístavba s rovnou střechou, která je ovšem zatravněná. Záchrana zelené střechy se povedla využitím nejvýkonnějších panelů, které lze v současnosti instalovat, a zároveň využitím měniče, který přijímá energii z každého panelu samostatně. Toto řešení nám ušetřilo 20 panelů při stejném celkovém výkonu elektrárny, takže jsme zatravněnou část střechy ušetřili od zastavění panely. Přestože V Brně je situace o poznání snadnější, zaujala nás technologie samostatně řízených panelů natolik, že jsme jí vybavili i brněnskou instalaci. Protože místa jsme měli více, využili jsme cenově zajímavější a o něco výkonově slabší panely. 46 jich máme na střeše a 18 na přístřešku. Obě fotovoltaické elektrárny mají cca stejný špičkový výkon 20 kWp. Identické jsou i velikosti bateriových úložišťRozvaděč (skříň) plná baterií, které uchovávají elektrickou energii pro pozdější využití. Elektrickou energii shromažďují např. vyrobenou solárními panely (tento princip je použit v Datovém centru… More 66 kWh. Předpokládáme, že celá sestava pokryje skoro všechny energetické potřeby obou poboček v letních a přechodových měsících.
Máme virtuální baterie?
Virtuální baterie je v první řadě obchodní produkt, nemá s reálným uložením energie nic společného.
Funguje to tak, že nespotřebovanou část vyrobené energie posílám/vracím do sítě – elektroměr se “točí” opačně. To je perfektní myšlenka, kdyby to fungovalo 1:1, tedy co pošlu do sítě, to si vyberu nazpět, až budu potřebovat. Problém je ten, že cenu za distribuci mi při odběru naúčtují, a to je obvykle nejméně polovina ceny. To není fér, že? Proč? Sám se táži, sám si odpovídám: protože elektřina je jako voda – teče nejkratším směrem a spotřebuje se u nejbližší dalšího spotřebiče, v tomto případě v sousedním domě. Takže je nemorální účtovat poplatek za distribuci elektřiny, kterou vyrobíte a poskytnete do sítě, když se nikam daleko nedistribuuje. Virtuální baterie nemáme, máme vlastní opravdové baterie a všechnu vyrobenou energii chceme spotřebovat sami – to je jádro energetického konceptu, který jsem zmínil na začátku.
Jára Ludvík
Vystudoval VŠH obor Management destinací cestovního ruchu a MUP Mediální studia. S K‑netem žije už více než 14 let. Prošel si helpdeskem, podporou uživatelů a prací správce systémů. Pak ale zvítězila jeho touha po tvorbě a proto se poslední roky zaměřuje na marketing a vytváření obsahu. Píše články na web, do Loginu a natáčí videa.
Objevujte
Více o nás
Spojme se
Máte zájem zjistit, jestli by se vám podobný projekt vyplatil?
Kontaktujte nás pro bezplatnou konzultaci
Petr Župka
VEDOUCÍ DIVIZE OBCHOD A MARKETING
+420 734 686 010
petr.zupka@k-net.cz
