Na (terminálovém) serveru může běžet hned několik uživatelských operačních systémů (např. Windows 10) pro několik uživatelů (klidně stovky).
Ty tvoří virtuální desktopy. K nim se může uživatel připojit pomocí určitého software (např. Citrix nebo Vzdálená plocha od Microsoftu) prakticky z jakéhokoli zařízení. Veškeré výpočetní operace (např. spouštění aplikací) se odehrávají ve virtuálním desktopu (na serveru) a uživatel na svém zařízení pouze vidí obrazovku a ovládá virtuální desktop klávesnicí a myší, popř. dotykem. Rozdíl je tedy na pozadí, uživatel pracuje s virtuálním desktopem stejně jako s běžným PC či notebookem. Výhoda je (mimo jiné), že se ke svému virtuálnímu desktopu může připojit z různých fyzických zařízení. Mezi další výhody patří, že koncové zařízení uživatele nemusí být nikterak výkonné a neukládají se na něm žádná data, což zvyšuje bezpečnost v případě krádeže zařízení.
Více na stránce Citrix
